Knihovna pro rodiče

Jsi tam, brácho?

Marek Herman & Jiří Halda

Najděte si svého marťana

Marek Herman

Kniha je napsána vlídně a srozumitelně. Objevíte v ní svěží pohledy a úvahy z oblasti psychologie a mezilidských vztahů. Dozvíte se informace, o kterých s překvapením zjistíte, že je prostě potřebujete k tomu, abyste mohli vést spokojený život. Text je silný a naléhavý a zejména vás zaujme to, s jakým citem autor popisuje svět malých dětí; jeho pojetí je sympatickou pozvánkou do světa dětské psychiky. Zajímavou pointou je tvrzení, že každý dospělý v sobě nosí malé dítě, svého marťana, který o něm ví všechno. A že cestou ke spokojenému životu je právě umění naslouchat onomu vnitřnímu hlasu, na který mnoho z vás už dávno zapomnělo.

Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomínat

Jiří Halda

Kniha Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomínat, je populárně naučnou knihou, která vás provede těmi nejvýznamnějšími obdobími v životě dítěte. Autor popisuje jevy, které by měly v životě dítěte nastat, aby z něj mohl vyrůst dospělý člověk, který žije vnitřně spokojený život. Informace, které se dočtete, vychází nejen z odborné literatury, ale hlavně z dlouholeté autorovy terapeutické praxe. Kniha vede k přemýšlení o sobě, o svých dětech, o partnerovi, o rodičích, o vztazích, o lidech...Je to jakýsi manuál, ke kterému se můžete vždycky vrátit. Mgr. Jiří Halda je speciální pedagog, lektor a rodinný terapeut, spoluautor bestselleru Jsi tam, brácho? 

Co děti nejvíc potřebují

Zdeněk Matějček

Co malé děti nejvíce potřebují? To je otázka, která předznamenává celou řadu úvah nad různými tématy ze světa vědy o dětské duši. Odpověď je složitá i jednoduchá zárověň - mnoho věcí, ale snad nejvíce jistotu ve vztazích k lidem z nejbližšího okolí. Poutavá, často velmi osobní a hluboká zamyšlení známého dětského psychologa probírají potřeby dětí a úkoly rodičů, vychovatelů a psychologů.

Co, kdy a jak ve výchově dětí

Zdeněk Matějček

Kritické periody vývoje, těhotenství, první chvíle spolu, jak na školáky, pocit méněcennosti, výchova k odpovědnosti, strach a úzkost dětí.
Prof. Matějček odpovídá na základní otázku: "Kdy je při výchově pro co vhodná doba a co kdy nepromeškat?" Ve svém výkladu srozumitelně spojuje poznatky dnešní vědy i praktické zkušenosti vlastní i dalších psychologů a pedagogů. A jak autor sám slibuje: "Bude v tom jistě i dost mých vlastních osobních postojů a možná i libůstek, takže mi nezbývá než prosit laskavého čtenáře jednak o shovívavost a jednak o jeho vlastní tvořivé uvažování na dané téma." Kniha je určena především rodičům, ale i učitelům a vychovatelům a všem, kdo přemýšlejí o výchově a jejích možnostech.

Aha! Rodičovství

Laura Markham

Většina knih na téma rodičovství se zaměřuje na změnu chování u dětí. Kniha, kterou držíte v rukou, začíná u nás - tedy u rodičů. Pomůže nám lépe porozumět vlastním emocím. Poskytuje jednoduché a praktické návody, jak zpracovat naše reakce, abychom byli schopni děti vést s empatií, pomocí stanovení zdravých hranic a jasné komunikace.
Hlavní vzkaz autorky zní:
"Pečujte o emociální vztah mezi vámi a dítětem, docílíte opravdové a trvalé změny. Máte-li toto zásadní pouto s vaším dítětem, nepotřebujete vyhrožovat, vyčítat, prosit, uplácet ani trestat."
Tři principy doktorky Laury Markhamové:
• umění seberegulace
• napojování se na dítě a vytváření hlubokého vztahu
• koučink, nikoli kontrola

Cesta ke šťastnému dětství

Catherine Gueguen

Empatická výchova ve světle nejnovějších poznatků o mozku a emocionálním vývoji dítěte.
Jak vychovávat dítě, aby bylo šťastné a aby se harmonicky rozvíjelo? Jak blahodárně působit na jeho rozvoj? Mohu nechat dítě před usnutím plakat? Mohu dítěti občas uštědřit pohlavek, nebo je i pouhé plácnutí přes zadek pro dítě škodlivé?
O těchto otázkách bylo již napsáno mnoho knih a pojednání, knížka věhlasné francouzské pediatričky Catherine Gue­gue­nové, která se ve Francii stala okamžitě po vydání bestsellerem, je ovšem ojedinělá - nabízí totiž nový pohled na výchovu opírající se jak o praktické zkušenosti lékařky a matky, tak o nejnovější vědecké poznatky v oblas­ti výzkumu mozku, jež zcela zpochybňují tradiční představy o výcho­vě.

Knížka se ve Francii okamžitě po svém vydání zařadila mezi nejprodávanější a nej­žádanější publikace na téma výchovy.

Londýnské přednášky

Maria Montessori

Londýnské přednášky přednesla Maria Montessori v roce 1946 na výcvikovém kurzu pro učitele. V každé z nich čtenář cítí, že Maria Montessori procestovala svět a měla dostatek příležitostí pozorovat děti a jejich vývoj. Přednášky jsou prodchnuty její moudrostí a netýkají se pouze dětství, ale celého vývoje člověka. Londýnské přednášky Marie Montessori se staly základem pro výcvikové kurzy Mezinárodní asociace Montessori. Doslov Hana Slabá.

Absorbující mysl

Maria Montessori

Povrchní vykladači někdy tvrdí, že základem montessoriovského přístupu je ponechat dítěti naprostou volnost a nikterak ho neomezovat. Každý, kdy takovýto přístup na dětech vyzkoušel a je schopen objektivně hodnotit výsledky, dojde k závěru, že samotná volnost a neomezování vedou u dítěte k sobectví, k neschopnosti přizpůsobit se a později i k nerespektování pravidel lidského soužití. Svoboda a volnost však opravdu jsou ve výchovné a vzdělávací koncepci MONTESSORI klíčovými pojmy. Jejich uplatňování ovšem musí být cílené a systematické. Rozhodujícím faktorem je rozpoznání činností přirozených, vedoucích k rozvoji osobnosti, od činností deviantních, vedoucích k destrukci nebo tyranizování okolí. Naprostá svoboda platí jen u činností přirozených. K těm je dítě nutno přivést, a to vůbec není jednoduché. Svoboda typu: Běž si něco dělat, já mám teď práci! je asi stejně užitečná jako bezdůvodné šikanování dítěte. Dítě chce totiž většinou pracovat s námi anebo podle nás. Jenom proto, že je pomalé a méně zručné, mu to obvykle nechceme umožnit. Dáme mu svobodu ve sterilním prostředí, kde příležitost k přirozeným činnostem samo nedokáže najít.
Čtěme pozorně řádky této knihy a hluboce uvažujme o tom, co autorka opravdu říká. Marie Montessoriová nám chce pomoci najít poklad, který máme všichni na dosah, a přece ho zatím nejsme schopni vidět.

A co já s tím?

Jana Bradley

Velmi aktuální kniha zabývající se tématem integrace, inkluze a desegregace. Autorkou je Jana Bradley, jež působila jako asistentka pedagoga v USA i v ČR. Díky svým dlouholetým zkušenostem má možnost porovnat problematiku inkluze u nás a v USA. V první části knížky odborně popisuje své postřehy z pozice asistenta pedagoga v české škole a prokládá je vlastními úvahami i příběhy ze svých speciálně pedagogických zkušeností z USA. Ve druhé části popisuje své profesní začátky v USA a srovnává rozdíly ve speciálně pedagogické péči v ČR a v USA, nabízí postřehy i zkušenosti s integrací dětí s postižením, zmiňuje vývoj odborné terminologie, historický vývoj speciálního školství v USA, zvláště postup od nepřípustné segregace přes málo funkční desegregaci až k velmi funkční integraci dětí s postižením. Zmiňuje také alternativní a augmentativní komunikaci dětí, které nedisponují schopností efektivně komunikovat řečí.

ADHD - 100 tipů pro rodiče a učitele

Wolfdieter Jenett

Se svými více než dvacetiletými zkušenostmi v oblasti dětské psychoterapie Wolfdieter Jenett upouští od nezáživného vědeckého vysvětlování a místo toho nabízí praktické tipy pro všední den, které pokrývají celé spektrum rodinného života: od stresových situací jako je ranní vstávání nebo večerní usínání, přes používání televize a počítačů, až k problémům ve škole jako je psaní, čtení, počítání a vypracování domácích úkolů. Žádné abstraktní reflexe, ale lehce a rychle pochopitelné, praktické a konkrétní tipy

Metoda Montessori pro naše dítě 

Karel Rýdl

Montessoriovská škola je mateřská nebo základní škola, jež se řídí zásadami, které navrhla italská lékařka a pedagožka Maria Montessori (1870-1952) v knize Metoda vědecké pedagogiky (1909) a v dalších svých spisech.
Maria Montessori byla první žena v Itálii, která absolvovala studium medicíny, věnovala se pak výchově mentálně postižených dětí a roku 1907 otevřela pro děti z chudých rodin první Dům dětí (Casa dei Bambini). Při své práci si všímala, jak děti vstřebávají zcela přirozeně a nenuceně znalosti ze svého bezprostředního okolí, viděla, jak se děti učí mezi sebou, což ji inspirovalo k jejímu celoživotnímu úsilí o reformu vzdělávání. Vychází z potřeb malého dítěte.Výchovu chápe jako realizaci svobody dítěte, které má více možností rozvíjet tvořivé síly. Zajišťuje svobodný a spontánní rozvoj dítěte. Hodnocení je bez známek. Přizpůsobuje tempo možnostem dítěte bez zvonění, zasedacího pořádku a trestu. Poskytla dětem volnost v upraveném prostředí tak, aby bylo bohaté na aktivity. Učitel by neměl bránit dítěti ve zkušenostech, musí mu věnovat pozornost. Ne naopak. Učitel k dítěti chová respekt a staví se k němu jako by jednal s dospělým člověkem. Nemá právo s žákem manipulovat a zaměřovat se na jeho špatné vlastnosti, hledá negativní rysy sám v sobě. Učitel a žák jsou rovnocennými partnery, proto k němu projevuje maximální vstřícnost, otevřenost, trpělivost. Dítě si tudíž samo určuje tempo výuky. Pedagog dává dítěti možnost svobodné volby, ale zároveň pomáhá a radí tam, kde je dítě nerozhodné. Maximální volnost udílí dítěti tehdy, když je schopno samo převzít zodpovědnost. Zasahuje, když se dítě nudí, nedokáže si vybrat činnost nebo jsou-li porušována pravidla. Postupně v dítěti utváří vlastní zodpovědnost.